Kapitola 1

3. ledna 2018 v 21:31 |  Řetězová reakce
Protočila jsem panenkami s neskutečným odporem. Charles byl jediný, kdo mi byl schopný odolat. Vždy. Naprosto vždy. Na každé párty. Na každé akci. Charles s platinovými vlasy, díky kterým byl i v tom největším davu lidí absolutně nepřehnédnutelný. Vždy dokonale upravený, charismatický, až nebezpečně neodolatelný. Svůj anglický původ nemá šanci schovat. O to se ale ani nesnaží. Myslím si, že je na svůj původ patřičně hrdý, že si myslí, že je někdo lepší. Je?
"Taky Tě zdravím, Charlesi", snažím se odpovědět s co největším klidem v hlase, i když někde v hloubi duše mám strašnou chuť chrstnout mu cappuccino na pečlivě vyžehlenou košili. Neudělám to. Jsem přece dospělá a podobné scény mám už dávno za sebou. Už jsem jinde. Tak proč mě tento člověk dokáže tak neskutečně vyvést z míry pokaždé, co ho potkám? Bože můj, ať už ta prokletá přednáška skončí.

Až na to, že další tři dny jsem měla to štěstí a trávila čas na přednášek v přítomnosti Nikol, nikoliv Charlese, vypadala jejich náplň prakticky stejně. Nuda střídala nudu. Jediný světý bod byl, že bude pátek a my půjdeme tam, kam chodíme vždycky. Kde party nekončí nad ránem druhého dne, ale minimálně následujícího, kde jsou Ti nejlepší barmani, nejlepší drinky, nejlepší lidi, které můžete potkat a ten nejlepší výhled na Upper East Side z ohromné terasy, na které se odehrávají ty nejlepší akce, kdy, řekněme, ve dvou je to vždycky nuda, no, prostě ty nejlepší akce, které si jen umíte představit, pokud se umíte bavit, tak jako se umíme bavit my... Zdá se Vám snad můj život jako stereotyp zhýčkané lady? Možná že ano.









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama